Jdi na obsah Jdi na menu

Historie hasičských sborů

29. 2. 2012

 Lidé začali užívat oheň už v pravěku. Ruku v ruce s užitkem však jeho používání přinášelo i strach z jeho ničivé síly. Ne nadarmo se o ohni říká, že je to dobrý sluha, ale zlý pán. Proto se již v té době lidé bránili před nežádoucím šířením ohně. Jejich obrana však byla spíše náhodná.

S rostoucími znalostmi a poznatky, se stavbami nákladnějších budov, začali lidé přemýšlet nad ochranou před ničivým živlem. Již ve starověkém Římě můžeme najít předchůdce dnešních hasičských sborů. Římský hasičský sbor se skládal asi z 500 otroků. Se zánikem této říše se však zapomnělo i na hasičskou odbornost.

S růstem měst a vesnic ve středověku se, zcela přirozeně, zvyšovalo nebezpečí požárů. Většina domů byla celá dřevěná nebo měla alespoň doškové či šindelové střechy. Navíc v domech, či v jejich bezprostředním okolí, bylo uskladněno seno, sláma, dřevo apod. Pokud v té době vypukl požár, často končíval zničením celého města nebo vesnice, která se z tohoto neštěstí dlouho vzpamatovávala. A to i přesto, že při likvidaci ohně pomáhala většina obyvatel. Příčinou byl nedostatek vody, hasících pomůcek a neznalost lidí, a to nejen při stavbách domů, ale i při samotné likvidaci požárů.

 V raném středověku, snad od 11. století, zapalovali lidé „hromničku“, která je spolu s modlitbou měla ochránit před ničivou silou blesku. Významným středověkým opatřením, které mělo snížit důsledky požáru, bylo oddělení kuchyně od hlavní části stavby.

Velké a ničivé požáry pak vedly k tomu, že od 14. století začala města nebo jejich majitelé vydávat nařízení, jak požárům zabraňovat a jak je hasit. Tyto dokumenty obsahovaly i tresty pro žháře, většinou šlo o trest smrti. Byla organizována i „požární policie“. Jejími členy byli příslušníci různých cechů. Ti měli přesně určeno, jak mají být k hašení vybaveni, a byl jim i přidělen přesný úkol, jak při likvidaci požáru postupovat. Hašení však bylo nedokonalé, primitivní a málo účinné, chyběly pomůcky a nářadí, nebyla vycvičena mužstva hasičská, protože výkon služby požární různých cechů určených k hašení se omezoval výhradně na činnost v případě požáru.

Velmi brzo si začali lidé uvědomovat, že je důležité také včas oznámit vznik požáru. Města, a později i vesnice, začala ustanovovat noční hlídače neboli ponocné, kteří byli placeni městskou správou. Ti měli přesně stanovené povinnosti a také způsob vyhlašování poplachu. Pro vyhlášení poplachu byli ponocní vybaveni rohem, na který v případě nutnosti troubili.

Za vlády Marie Terezie, 21. srpna 1751 byl vyhlášen „Řád k hašení ohně pro města zemská, městečka a dědiny markrabství moravského“. Tento dokument obsahoval pokyny, jak vyhlašovat požární poplach, určoval kdo je povinen hasit, kdo odpovídá za řízení likvidace požáru, obsahoval tresty a pokuty za porušení těchto pokynů. Obsahoval také nařízení na budování cihlových komínů.

Podrobnější určení povinností obyvatelstva při požárech, především povinnosti cechů a zdůraznění odpovědnosti obcí za zajišťování požární bezpečnosti přinesly požární řády vydané Josefem II. v letech 1785 a 1787.

Důležitým mezníkem v historii formování hasičských sborů je rok 1873, kdy byl vydán „Řád policie požárové a řád hasící“. Tento předpis stanovil, že v každé obci, která má více než 50 domů, musí být zřízen hasičský dobrovolný sbor, zakoupena hasičská stříkačka a ustanoven ponocný. Hasičský sbor měl založit starosta dané obce a z obecní pokladny mělo být také pořízeno nejnutnější hasící vybavení. Hlavní zásady tohoto „Řádu“ platily až do roku 1941.

Předchůdci dnešních hasičských sborů však na některých místech fungovaly už dříve. Například již v roce 1821 byly v Praze ustaveny stálé požární zálohy v místnostech staroměstského obecního domu. Cejchovní mistři museli do těchto záloh pravidelně vysílat své tovaryše.

Za první dobrovolný hasičský spolek na území Rakousko-Uherska, a tedy i Česka, je považován Spolek dobrovolných hasičů Zákupy, založený roku 1850. Protože členy tohoto sboru nebyli pouze Češi, ale i Němci, je za první český hasičský spolek označován jiný sbor, který však byl založen až o 14 let později. Zákupští hasiči spolu svorně drželi dlouhá léta, jejich činnost neustávala ani během světových válek. Kritickým se pro ně stal až rok 1996. V tomto roce totiž místní radnice zabrala hasičskou zbrojnici pro své potřeby a sbor se pak, v reakci na tento akt, rozpadl. V roce 1999 se podařilo třem dlouholetým členům znovu obnovit činnost tohoto sboru a jeho slavná tradice tak může pokračovat.

16. srpna 1853 pak byl v Praze založen první placený útvar požární složený ze 30 metařů. Ti se od ostatních metařů lišili tím, že měli červenou pásku na rameni. Až v roce 1866 přestali mít povinnost zametat ulice a věnovali se pouze požární ochraně.

 V roce 1864 pak byl ve Velvarech založen první Český dobrovolný hasičský sbor.

Všechny vznikající hasičské spolky postupně přistupovaly nejdříve k německé Ústřední zemské hasičské jednotě království Českého, založené roku 1878 v Teplicích. V únoru 1881 pak byla založena česká Zemská ústřední jednota království Českého, která pak existovala až do roku 1919.

Zakládání dobrovolných hasičských sborů nemělo jen význam protipožární ochrany. Významně ovlivňovalo i národní cítění a vlastenectví a vedlo také k rozvíjení společenského života i  v těch nejmenších obcích. Mnoho spolků pořádalo plesy, zakládalo divadelní soubory a také vlastní knihovny nejen s odbornou literaturou, ale i odpočinkovou.

Po vzniku Československé republiky byl 18. 5. 1919 založen Svaz dobrovolného hasičstva v Čechách, který celkem sdružoval 291 žup, 9285 sborů s 261 138 členy. " Účelem svazu jest pěstovati, povznésti a jednotně utvářeti hasičství vůbec a dobrovolné zvláště, a to po stránce správní, odborně - hasičské, záchranné, samaritánské, společenské, vzdělávací a národní. "

Po druhé světové válce, v říjnu 1945, byl ustanoven Svaz československého hasičstva. Po roce 1948 přešel dozor nad hasičskými sbory na národní výbory. 

                               znak-hasicstva.png 

Znak Svazu československého hasičstva 

Na počátku roku 1953 pak došlo k přejmenování Svazu československého hasičstva na Československý svaz požární ochrany a tak se z hasičů stali požárníci.

 

znak-cspo.png

Znak Československého svazu požární ochrany 

 Tento stav pak trval až do roku 1990, kdy došlo, po sametové revoluci, ke změně názvu organizace na Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska. Od té doby jsou mezi námi místo požárníků opět hasiči. 

znak-shcms.png 

Znak Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska

                                (zdroj: bakalářská práce Bc.Anny Souralové)